Patříme mezi ta společenství, která se zabývají nějakou konkrétní činností. V našem případě je to, podobně jako u scholy, příprava liturgie, služba při bohoslužbách. Nejen hudební doprovod, ale živá společná modlitba. Jako chudá vdova dala své poslední dva haléře, my přinášíme to, co jsme společně natrénovali a co jsme se naučili. Dáváme do služby dary, které jsme od Boha obdrželi — své nadání, čas věnovaný přípravě, odvahu se ozvat a chuť a radost ze života a dobré muziky. Snažíme se zúročit hřivny a odevzdat užitek desetinásobný.
A kdo jsme? Jsme smíšený pěvecký sbor čítající kolem 22 lidí (časem se mění), který působí v kostelích novopacké farnosti spolu se skupinou až 14 muzikantů. Často spolupracujeme se sólisty Janou Stehr a Alešem Hendrychem. Jinými slovy jsme skupina nadšenců pro krásnou hudbu. O našem nadšení vypovídá i fakt, že se scházíme celý rok, ba i o prázdninách, a trávíme nedělní večery na faře. Často ale taky ve stoje v kostelích, což zvláště v zimních měsících představuje téměř hrdinství. Jindy vstáváme časně zrána a vyrážíme zpívat a hrát na mši svatou do Staré Paky, což v případě sólisty znamená budíček a rozezpívání okolo 5:00.
Proč to děláme? Protože Bůh si zaslouží to nejlepší a taky proto, že nás to naplňuje, baví a těšíme se jeden na druhého. (Byť se někdy tváříme, že přes „ten trombón stejně nebudu slyšet. Tak proč bych chodil…“.) Do hudby, a to platí pro duchovní hudbu dvojnásob, je totiž zapsána zkušenost mnoha lidí včetně jejich emocí. Jejich zkušenost lidská, ale i zkušenost s Bohem. Možná proto nás dokáže vtáhnout přímo do děje. Často nevědomky tak sdílíme radost pastýřů nad narozeným Spasitelem, úzkost žalmisty, na kterého Bůh jako by zapomněl a je dál „vláčen nepřítelem“, a jeho touhu po živém Bohu. Uvědomujeme si Ježíšovu bolest na kříži (Lide můj, co jsem ti učinil, žes mi připravil kříž?) a spolu s Božím lidem povzbuzujeme Pannu Marii k radosti ze Zmrtvýchvstalého. Někdy stačí jen si hudbu užívat — copak všichni u kříže se do Ježíše dokázali vcítit?
Díky muzice se nám to všechno může snáze přiblížit. Dokladem budiž i to, že část společenství by se za věřící možná ani neoznačila. (Nechci psát „nechodí do kostela“ — opak je totiž pravdou. Někdy si říkám, že do něj chodí a pro církev se obětují více než kdekterý katolík.) Konečně zápis v matrice z nás nedělá ani svaté, ani věřící a každý se pohybujeme na své cestě někde jinde. Tak plní naše společenství i funkci (auto)evangelizační.
V posledních třech letech jsme také začali pořádat koncerty. Odkrýváme tak díky pokladům duchovní hudby něco z naší víry široké veřejnosti. Velkou zásluhu na tom má sopranistka Jana Stehr, se kterou muzicírujeme od podzimu 2017. Myslím, že tak činíme v souladu s výrokem J. S. Bacha: „Smyslem a konečným cílem veškeré hudby by nemělo být nic jiného než oslava Boha a občerstvení duše.“
Mezi mé nej oblíbenější okamžiky patří chvíle na zkouškách, kdy dáváme něco čerstvě dohromady. Když se ze skupiny tónů vyloupne kousek finální skladby. Najednou těch pár nadřených tónů začíná dávat smysl a nám zpoza rohu „zamává“ kousek Haydna nebo Mendelssohna.
Také se hodně těšívám na první zkoušky orchestru, když skladbu poprvé čteme. Při tom se většinou hodně nasmějeme. Krásné jsou i okamžiky ať při bohoslužbách nebo koncertech, kdy ze sebe každý vydá maximum. Pamatuji si, že mi při Mendelssohnově Žalmu 42 ve Staré Pace běžel mráz po zádech z toho, jak naléhavá a hluboká modlitba to byla.
Pro koho je společenství otevřené? Pro všechny, kdo mají rádi hudbu a nebojí se výzev. (Ti, kdo se bojí, se s námi bát přestanou.) Ať už zpíváte nebo teprve chcete zpívat nebo rádi hrajete třeba na basu, hornu, housle či jiný inštrument nebo se k tomu chcete vrátit. Na zkoušky chodíme od nemluvňat po seniory. 🙂 Máte chuť? Zeptejte se dirigenta nebo někoho ze zpěváků nebo muzikantů na zkoušku. Od letošního roku máme i své internetové stránky vocedeo.cz a Instagram https://www.instagram.com/vocedeo/.
Kdy se scházíme? Nejčastěji v neděli večer. Většinou se ale na čase příští zkoušky domlouváme.
Co znamená název Voce Deo? Název celého souboru je v naší církevní mateřštině, latině. Překládáme ho jako „hlasem Bohu“. Ve smyslu, že zpíváme hlasem Bohu, obracíme se hlasem k Bohu a pozvedáme se k němu, sloužíme a obětujeme se hlasem Bohu.
Jaroslav Moravec, sbormistr a dirigent